Domů » Nejnovější články » Sumatra II

Sumatra II

V první části povídání o Sumatře jsem se věnoval samotné cestě na ostrov a také finanční stránce věci, přesněji řečeno co Vás bude cesta na Sumatru stát, případně kolik utratíte za výlet za orangutany. V této části se pokusím krátce přiblížit mé fotografické počínání, které se od mé běžné cesty trochu lišilo. Důvodem byl druhý účastník, který využil společné cesty ke zlepšení svých fotografických dovedností a cestu jsme částečně pojali jako fotografický workshop. Proto jsem věnoval dost času hledání vhodných objektů a samozřejmě i lektorování.

Možná byste čekali, že teď budu vyprávět jak jsem všude potkával stovky exemplářů hmyzu, jak nás všude obtěžoval a že bylo úplně snadné najít nějaký vhodný objekt pro fotografování. Opak je však pravdou. Pokud bych byl na cestě sám, spokojil bych se s drobnými tvory, kterých tam byla spousta, ale pokud jsme chtěli fotografovat větší a nápadné druhy hmyzu, a především brouky, bylo zapotřebí vynaložit poměrně velké úsilí k jejich nalezení. Vzhledem k tomu, že jsme se nacházeli v blízkosti národního parku, nechtěl jsem budit pozornost nějakými entomologickými pomůckami a tak bylo třeba hmyz hledat pouhým pohledem. Což samozřejmě není problém, jen těch objektů je podstatně méně.

Mravenci rodu Myrmoteras mají neuvěřitelná kusadla. Dokáží nepříjemě kousnout a rychlost se kterou kusadla otvírají a zavírají je neuvěřitelná.

Pavouci rodu Myrmarachne téměř dokonale napodobují mravence rodu Polyrhachis. Když jej vidíte v přírodě pobíhat po listu, nikdy by Vás nenapadlo, že se jedná o pavouka. K dokonalosti přispívá i to, že předními končetinami napodobuje tykadla a k chůzi tak využívá pouze 6 končetin, tedy stejně jako mravenec.

Vzácný obrázek brouka čeledi Brentidae a mravence rodu Polyrhachis. Dle jejich chování jsem usoudil, že mají mezi s sebou přátelský, možná symbiotický vztah.

Většinu porostů na hranici parku tvořily kaučukovníky a tak jsme se pokoušeli hledat tesaříky na spadlých větvích. A jak je to v tropických oblastech běžné, nacházíte spousty vhodných větví na kterých sedí jeden nebo dva brouci, pak najdete jednu větev stranou a sedí na ní "celý" les. Právě takovou větev jsme objevili kousek za vesnicí a pravidelně jsme ji chodili navštěvovat. V průběhu několika dní jsme na ní fotili několik druhů tesaříků, drobných zástupců čeledi Anthribidae, nosatců atd. Focení bylo složité, protože se jednalo o větev, která byla celý den zastíněná a tak jsme museli používat speciální metody, které nám pomohly uvnitř pralesa plnohodnotně fotografovat.
Brouci se v tropických oblastech vyskytují všude a nikde. Najít velké zástupce známých čeledí není snadné a často to bývá dílem náhody. Proto nebylo překvapením, že jsme objevili pouze jeden druh roháče, zato však velmi zajímavého. Roháči a nosorožíci jsou lákáni světlem, které se v tropických oblastech používá pro lov hmyzu asi nejčastěji. Říkal jsem si, že bude stačit, když někde na okraji vesnice budou lampy, pod nimiž občas najdeme nějakého toho zatoulaného brouka. Sumatra ujíždí na úsporných LED žárovkách a zářivkách a tak pod jakoukoli žárovkou a zářivkou bylo pusto a prázdno - ani krovka. I když občas se tam objevil nějaký komár, či pakomár. Toho však ve chvilce bez milosti sežral nějaký malý a stále hladový gekon.

Vždy při západu slunce se tato skupinka včelek usadila na jednom konkrétním stéblu trávy na kterém trávila celou noc.

Drobný kozlíček s několika roztoči na štítě pospával mezi kořínky na obnaženém břehu nedaleko řeky. Původně jsem chtěl pouze dokumentační fotografii, ale nakonec jsem se rozhodl pro malinko umělecké zpracování.

Díky tomu, že jsem se tolik fotografování a hmyzu nevěnoval, ty vzácné chvilky jsem se snažil využít tím, že jsem fotografoval méně dokumentačně. V praxi to znamenalo, že jsem čas, který bych normálně věnoval například 5 druhům mravenců, věnoval jednomu tvorovi, kterého jsem se snažil vyfotografovat trochu jinak. Samozřejmě to není snadné, ale pár fotografií se myslím povedlo.
Fotografování s sebou přinášelo i jiné komplikace, nebylo možné se například vydat kamkoli člověk chtěl. Když jsem se rozhodl využít nějakou stezku do pralesa, nebo jsem se jen trochu odchýlil od normálního turistického kurzu, objevili se místní a začali vysvětlovat, že do pralesa nemůžu, že je to park, že tam musím s průvodcem atd. Ptát se na něco, čím to mají podložené, je v těchto zemích úplně zbytečné. Stejně se vždy dovíte, že jste cizinec, který tomu vůbec nemůže rozumět. Museli jsme tak hledat nějaké další stezky do pralesa a doufat, že nás nikdo neuvidí odbočovat s běžného kurzu. Další na co si člověk musel zvyknout bylo neustálé dotazování...samozřejmě to nebylo nepříjemné, spíše veselé. Téměř každý koho jste potkali se Vás ptá: "Odkud jste?", "Kam jdete?", "Kde jste ubytovaní a co to děláte"? A nezřídka byla tato svatá čtveřice doplněna o dotaz "Už jste byli na orangutanech?".

Velkým zážitkem bylo pro mne setkání s asi 1,5 metru dlouhým varanem skvrnitým, který značnou část dne tráví ve vodě, nebo v jejím okolí.

Jednou z věcí, kvůli které jezdím do tropických oblastí je noční prales. Ta zvláštní atmosféra, tajemné zvuky a vůně Vám rychle učarují. Samozřejmě pokud nepatříte mezi ty, kteří se do lesa v noci bojí. V noci se objevují živočichové, které ve dne nepotkáte. Téměř na každém kroku můžete potkat pavouky a na listí hodující pakobylky. Měl jsem v plánu vyfotografovat nějaké noční plazy, ale téměř žádného jsem během dvou týdnů nepotkal. A pokud ano, tak nebyl tam, kde bych ho chtěl mít. Fotografování v noci má svá pravidla a ne vždy je to snadné. Fotograf si musí pořídit další přídavná světla, případně doplnit fotografickou sestavu o LED světlo, které fotografovaný objekt v průběhu ostření osvítí atd. Přiznám se, že jsem rezignoval a pokud jsem fotografoval něco jiného než hmyz, tedy například žáby, sáhnul jsem po kompaktním fotoaparátu Canon Powershot G16. Tuto řadu fotoaparátů používají již dlouhá léta entomologové při svých cestách k dokumentování úlovků a lokalit. Pokud se člověk naučí využívat možností tohoto kompaktu, výsledky jsou opravdu neuvěřitelné.
Nově jsem také zkoušel fotografovat objektivem Canon 17-40mm F4 L v kombinaci s mezikroužkem 12 mm. Touto kombinací je možné fotografovat relativně malé objekty při zachování čitelného pozadí. Samozřejmě nedosahuji nějak výraznějšího zvětšení, ale mohou i tak vzniknout zajímavé fotografie. I při použití tohoto "širokáče" jsem používal k nasvícení scény velký difuzér a externí blesk. Vše je stále ve fázi zkoušení, ale věžím, že v některých případech může být tato kombinace velmi užitečná.

S tímto dráčkem jsem strávil také několik příjemných chvil. Nebyl tolik plachý a tak jsem měl možnost docílit takové fotografie, kterou jsem si naplánoval.

Když jsem se chystal na Sumatru, řekl jsem si, že i přesto, že se chci věnovat především bezobratlým, nemohu zapomenout na orangutany. Proto jsme si jeden den vyčlenili a vyrazili jsme na celodenní trip za orangutany, gibony a varany. Již od rána bylo jasné, že nám počasí nebude přát. Průvodce se mě snažil přesvědčit, že je ideální počasí, modrá obloha, krásně svítí slunce a je teplo. To byla sice pravda, protože jsme celý pobyt museli trpět teploty kolem 35 stupňů, ale fotografovat tmavé zvíře ve větvích do kterých prosvítá slunce a všude jsou neuvěřitelné kontrasty, tak to byla výzva. Stále jsem si říkal, jak by bylo skvělé, kdyby se aspoň trochu zatáhlo a třeba i sprchlo. Nakonec se aspoň pár fotografií povedlo, a to i přesto, že jsem nakonec nepoužil ani jednou blesk.

Samice orangutana ochotně pózovala, i přesto nebylo snadné tmavé tělo v přítmí pralesa fotografovat.

Potkat v pralese orangutany nebylo až tak obtížné. Někteří jedinci byli zvyklí na přítomnost lidí a tak bylo možné fotografovat i portréty.

Jednou jsme se vypravili fotografovat svižníky na písčinu nedaleko řeky. Bylo horko a svižníci se pohybovali rychlostí blesku. Když jsme si připravili fotoaparáty a začali pomalu svižníky nahánět, z dálky byl slyšet dětský smích. Jen pár vteřin a najednou nám před objektivy stála skupinka malých dětí, které samozřejmě strašně zajímalo co fotíme...už nic, chtělo se říci, ale na děti se v těchto případech nemůžete zlobit. Snažili jsme si najít jiný kousek písku, kde bychom mohli svižníky fotografovat, ale jakmile jsme se pohnuli, děti nás následovaly. Vzhledem k tomu, že jsem měl být jako lektor odpovědný i za klid při fotografování, stáhnul jsem děti na sebe. Sápaly se ně mě, neustále křičely a když jsem zvednul fotoaparát a namířil je na ně, tak se zastavily, zapózovaly a hned se běželi podívat na náhled jak jim to na fotce sluší. Brzo to bylo již tak rychlé, že mezi pózováním a náhledem už nebyl skoro žádný prostor na samotné fotografování. Proto jsem změnil strategii a zkusil na ně jít s výtvarným uměním. Vzal jsem si klacík a do písku jsem nakreslil mravence...hned jak jsem ho dokončil, ozvalo se hlasité křičení a jásání a pak jasné naznačení, že bych mohl vedle pokračovat. Kreslil jsem tak brouky, motýly, vážky a nakonec jsem zkusil i slona. Pomalu mi docházely vhodné písčité plochy a zájem dětí se vůbec nezmenšoval. Nakonec jsme museli zbaběle utéci a vzdát se pěkné fotografie svižníka. Naštěstí času bylo dost a tak se nám podařilo v dalších dnech pár zajímavých fotografií pořídit.

Část skupinky dětí, které se k nám přidaly v průběhu fotografování svižníků. Z výrazu jejich tváří je patrné, že jsou opravu šťastné.

Sumatra je úžasný ostrov a určitě bych jej doporučil každému cestovateli, který se chce do Indonésie podívat. Vzpomínám na stále usměvavé obyvatele, kteří Vás pokaždé slušně pozdravili a popřáli Vám hezký den.

Na fotografii to někdy úplně nevynikne, ale tito pavouci měli dokonalé mimikry. Pokud jste neznali přesné místo, kde pavouk sedí, bylo téměř nemožné jej objevit.

Twnto malý dráček si se mnou dlouhé minuty hrál na schovávanou.

Královna mravence několik minut stěhovala vajíčka do bezpečí v malé skulině pod kůrou padlého stromu.

Velmi zajímavá a dekorativní rostlina, která vyrůstala ze země v hustém podrostu pralesa. Jedná se pravděpodobně o paraziticky rostoucí druh.

Trochu netradičně jsem se pokusil vytvořit fotografii motýlice, která seděla na větvičce nad malou tůňkou s vodopádem. Použil jsem kombinaci širokého objektivu a mezikroužku o délce 13 mm.

Váš komentář k článku

Pište prosím jen komentáře, kterými se vyjadřujete k tématu. Políčka označená červenou hvězdičkou jsou povinná a bez jejich vyplnění nebude Váš text uložen v databázi. viz nápověda


*
*
61571115
*
:-) :-D :-| :-( ;-) ;-D :cool:
Tento článek zatím nikdo nekomentoval.
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace