Itálie

Jen pár dní po návratu z dlouhé cesty po jižní Itálii, Sicílii a Liparských ostrovech třídím v hlavě své zážitky, vzpomínám na úžasnou přírodu a desítky druhů orchidejí, které jsem v průběhu čtrnácti dní viděl.

Již před rokem jsem začal koketovat s myšlenkou, že bych se rád podíval na jih Itálie, resp. na Sicílii a okolní Liparské Ostrovy. Jakmile jsem dostal nabídku na účast na zájezdu Orchidea klubu v Brně, ani minutku jsem neváhal a začal se připravovat na dlouho cestu, která se nakonec uskutečnila v prvních dvou týdnech měsíce května roku 2011. Samozřejmě jsem věděl o nevýhodách zájezdu s větším počtem účastníků, ale jako entomolog jsem si zájezd velmi užil. Jako jediný milovník šestinohých tvorů jsem měl na sběr hmyzu klid a při tom stihl vyfotografovat i většinu druhů orchidejí, které jsme s kolegy společně našli.

Gargano

Kráter na ostrově Vulkano

Pohled na stále činnou sopku Etna

Avšak hned na začátku musím říci, že jsem si opravdu užil, když jsem se rozhodl vzít si s sebou jak fotografickou výbavu tak výbavu pro sběr hmyzu. Vůbec jsem netušil zda to půjde vůbec spojit dohromady. Jak se nakonec ukázalo tak to skutečně šlo jen s vypětím všech sil. Pokud jsem chtěl sbírat hmyz a fotit orchideje, musel jsem s sebou vše stále tahat. Rozcvička to byla opravdu pořádná a ohýbat se stále k zemi, tu zvednout kámen, tu sebrat tesaříka z kytky, tu vyfotografovat orchidej a stále mít na zádech těžký batoh, na rameni brašnu s entomologickými pomůckami a samozřejmě dbát na pitný režim, to vše dalo člověku pořádně zabrat. Samozřejmě si vůbec nestěžuji, vlastně to mám při svých výletech stále stejné. Jen jsem si řekl, že příště budu opravdu rozvažovat co vše si s sebou vezmu a hlavně vyrazím s vlastním autem. Ale zpět k naší cestě a k vlastnímu průběhu.

Plánovaná cesta měla hned několik cílů. První zastávkou byl poloostrov Gargano, který mi doslova učaroval. Již od kolegů entomologů jsem vědě, že jde o výjimečnou lokalitu s výskytem řady vzácných druhů bezobratlých, ale samozřejmě o místo, kde můžete vidět více než 60 druhů orchidejí z nichž řada patří mezi endemity. Další plánovanou zastávkou bylo pohoří Monte Pollino téměř na samotném jihu Itálie. I zde Vás nenechají chladnými hluboké bukové a borové lesy s celou řadou vzácných orchidejí a hmyzích druhů. Cesta dále pokračovala na Sicílii, na místa s výskytem dalších zajímavých rostlinných druhů. Opravdovým zážitkem byl však pobyt v okolí Etny, dosud činné sopky, která se tyčí do výšky 3323 m.n.m. Díky lávovým výlevům a erupcím se však tato výška čas od času změní. Neuvěřitelné bylo, že na malých vyhaslých sopkách v okolí Etny, na kopcích ze strusky a zvětrávajícího materiálu bylo možné najít i orchideje. Některé druhy byly velmi vzácné a pro Sicílii endemické. Poslední zastávkou na více než 6000 km dlouhé cestě byl jeden z Liparských ostrovů, ostrov Vulkano. Pobyt na tomto ostrově byl opravdovým zážitkem. A právě zde se naše cesta začala pomalinku obracet a následovala návštěva severovýchodní části Sicílie, opět krátký pobyt v pohoří Monte Pollino a nakonec dva úžasné dny strávené na poloostrově Gargano, resp. v národním parku Parco Nazionale del Gargano.

Nezbývá než Vás seznámit s jednotlivými místy a s orchidejemi, které jsme na cestě potkali. Předem však říkám, že determinace jednotlivých taxonů prochází v posledních letech značnými změnami a především díky křížencům, kteří vnášejí do celého systému zmatky, budu řešit především validní a jasně určitelné taxony s tím, že pro zajímavost Vás seznámím s některými kříženci a to především některých druhů tořičů rodu Ophrys, kterých je v Itálii, resp. na Sicílii opravdu celá řada.

Sicílie je největším ostrovem ve Středozemním moři a od Itálie je oddělena Messinskou úžinou, kterou trajektem hravě překonáte za necelou půl hodinu. Na Sicílii žije asi 5 miliónu obyvatel a rozdělena je do devíti provincií.

Hlavním městem Sicílie je Palermo, které je v povědomí lidí známo jako hlavní sídlo mafie. Další zajímavostí je, že Sicílie patří mezi seizmicky nejaktivnější oblasti Evropy. Nejvyšší horou je právě Etna (3323 m.), stále aktivní sopka. S další stále aktivní sopkou Stromboli se setkáte na Liparských ostrovech na které se dostanete trajektem. Cesta na nejbližší ostrov Vulkano trvá z břehů Sicílie asi hodinu.

Musím však říci, že já jsem byl ze Sicílie tak trochu zklamán. Značná část hornaté pevniny je hospodářsky využívána a tak není snadné najít například původní listnaté lesy. A když je naleznete, vstupu Vám brání ploty, nebo lesní stráž. I přesto je tento ostrov úžasný a zcela jistě stojí za návštěvu. Velmi časté jsou zde pastviny, pole a sady, které zabírají většinu povrchu Ostrova. Problémy jsou však s bivakem ve volné přírodě. Řada míst je hlídána, téměř všude jsou ploty z ostnatého drátu, některá místa jsou zase příliš na očích a opravdu byl problém zajet na nějakou lesní cestu a v klidu tam strávit noc. Proto se zde hojně využívají kempy, kterých je tu samozřejmě velké množství. Ceny se pohybovaly asi od 8 do 15 EUR za postavení stanu a osobu.

Velkým zážitkem byla návštěva Etny a jejího nejbližšího okolí. Když jsme se ubytovali v kempu v Nicolosi měli jsme na Etnu krásný výhled a samozřejmě jsme jej hojně využívali k pozorování. Jak jsem již psal, sopka nás převezla a začala aktivovat asi dva dny po tom co jsme odjeli. Avšak pro fotografa a entomologa i zde byla spousta míst, kde se dalo najít něco zajímavého. Hned nad naším kempem byl kopec porostlý především borovicemi. Většinu kopce tvořila struska a nebylo vůbec snadné zde chodit. Avšak i na malých paloučcích s mechem bylo možné najít hned několik druhů orchidejí.

Ve vrcholové části jsem našel rozlehlejší volnou plochu s řídkým porostem keřů a bylin. Bylo neuvěřitelné kolik hmyzích druhů se zde ukrývalo. Na první pohled nebylo samozřejmě nic vidět, ale pokud se člověk vrhnul na čtyři, nálezy se hned začaly množit. Na pilátech se hojně vyskytovali kozlíčci rodu Phytoecia. Na bodlácích se objevovali kozlíčci rodu Agapanthia a krasci rodu Meliboeus. Všiml jsem si také uschlých stonků mavuně červené (Centranthus ruber). Drobné otvory prozrazovaly přítomnost nějakého brouka. Začal jsem proto uschlé růžice prohlížet a netrvalo dlouho a objevil se drobný kozlíček rodu Parmena. Při pátrání po broucích jsem si ani nevšiml, že se začalo stmívat. Slunce zapadalo za obzor a osvětlovalo mraky nad Etnou. Všude byl klid a nikdo z nás netušil, že za pár dní se Etna probudí k životu.

Jak jsem již několikrát psal, do Itálie jsme jel především kvůli hmyzu, ale také orchidejím. Na Sicílii jsme navštívili několik lokalit a našli řadu zajímavých a vzácných druhů. První druhy jsme objevili hned nad kempem ve městě Nicolosi, na kopci s porosty pinií. Téměř na každém paloučku kvetly vstavače kukačky (Orchis morio) a vstavače Orchis longicornu. Především O. longicornu zde tvořil řadu barevných odchylek. Dalším druhem, který zde rostl poměrně vzácně byla Neotinea maculata. Drobná květenství byla v řídkém porostu snadno přehlédnutelná. Velmi vzácně zde rostl i Orchis brancifortii, endemit Sicílie a Sardinie. Podařilo se nám najít jen dvě rostlinky. Zajímavé bylo, že zde nebyl téměř žádný hmyz, především absence drabčíkovitých (Staphylinidae) brouků mě překvapila. Pouze již zmíněná loučka na vrcholu jednoho z kopců byla plná života. Vyskytovali se zde však především fytofágní brouci.

Vstavač štěničný (Orchis coriophora)

Neottinea maculata

Aceras podivný (Aceras anthropophorum)

Vstavač italský (Orchis italica)

Vstavač motýlovitý (Orchis papilionacea)

Další lokalitou byly na první pohled nezajímavé pastviny u vesničky Ponte di Sagana. Toto místo se nakonec ukázalo jako jedno z nejzajímavějších, které jsme navštívili. Byly zde jak zajímavé druhy orchidejí tak brouků. Velmi mě potěšili především brouci žijící u mravenců. Avšak poměrně krátká zastávka mi neumožnila dělat vše co bych si přál. Abych stihnul vyfotografovat všechny druhy orchidejí a k tomu nasbíral zajímavé brouky musel bych se naklonovat. Nakonec jsem byl stejně černou ovcí a propásl jsem odjezd ve stanovený čas. Celý čas jsem se pohyboval na kopci nad silnicí, sbíral hmyz a pokud jsem narazil na zajímavou orchidej tak jsem ji vyfotografoval. I když fotografovat s rukama od hlíny, v horším případě od kravského lejna, nebylo vždy snadné. Ale i separace od zbytku výpravy mi zde přinesla dílčí úspěch. Asi jako jediný jsem vyfotografoval bílou formu vzácného vstavače Orchis brancifortii. Mezi kameny, kde jsem sbíral nejrůznější mandelinky, nosatce, tesaříky a především již zmíněné myrmekofilní brouky (brouci žijící u mravenců), jsem neodolal vábení vstavačů Orchis papilionacea a bohaté populaci vstavače Orchis brancifortii. Mezi tím se občas objevil tořič Ophrys lutea nebo Ophrys bertolonii.

Pro mě jako entomologa byly samozřejmě pastviny dobrým útočištěm. Pro výskyt orchidejí jsou intenzivně využívané pastviny zabijákem. Na ředě míst, kde ještě před deseti roky hojně rostly orchideje, najdete dnes porosty mrkví r. Ferula. Právě takové porosty nahrazují původní krátko stébelnaté stepní porosty a bohužel jich na Sicílii a v Itálii můžete vidět díky přibývající pastvě stále více.

V dalších dnech jsme pomalu mířili na sever Sicílie. Velmi zajímavou zastávkou byla lokalita přímo u silnice. Již na první pohled člověka upoutaly velké populace vstavače Orchis papilionacea a vstavače kukačky (Orchis morio). Hojné zde byly také orchideje rodu Serapias a Ophrys. Jednoznačně nejzajímavějším a nejvzácnějším druhem byl Ophrys lacaitae. S tímto druhem jsme se již na dalších místech nesetkali.

Čekal nás přesun na jeden z Liparských (Eolských) ostrovů. Na tuto část pobytu jsem se těšil, protože sbírat hmyz na jakémkoli ostrově je vždy velmi vzrušující a o nové objevy nebývá nouze. Navíc jsem nikdy nebyl v Tyrhénském moři. Pro dvoudenní pobyt byl vybrán ostrov Vulkano, který je nejblíže Sicílii a trajektem na něj dojedete za necelou hodinu.

Když jsme přijeli na tento ostrov, ihned po vystoupení z trajektu jsme dostali odpověď na to, zda je tento ostrov stále aktivní. Všude byl nepříjemný pach sirovodíku a říkal jsem si jak tam ty dva dny vůbec přežijeme. Naštěstí po několika metrech pach ustával a za chvilku jsme zjistili původ tohoto zápachu. Kousek od místa, kde přistál trajekt, byl malý kopec s řadou malých dutin ze kterých plyn unikal. Za kopečkem pak bylo malé bahnité a zapáchající jezírko do kterého jste se mohli za poplatek vrhnout. Věrnými hrošími obyvateli jezírka byli především němečtí turisté, kteří byli na rozdíl od nás ubytováni v hotelu a mohli ze tak po zapáchající koupeli umýt. Sirný zápach je z Vás totiž cítit ještě řadu dní. To nám bylo řečeno, že jak se vymácháme v bahně nemáme chodit do kempu, samozřejmě s úsměvem na rtech. A to i přesto, že v kempu prý tekla teplá voda. Slovo prý volím záměrně, protože jsme se několikrát na Sicílii setkali s tím, že jsme si koupili žeton do sprchy s teplou vodou, ale teplé vody jsme se nedočkali. Samozřejmě, že byly případy, kdy teplá voda tekla...ale jen chvíli. Naštěstí se nesváděly žádné divoké souboje o teplou vodu, protože se značná část z nás smířila s tím, že si 14 dní zahrajeme na prasátka.

Vstavač opička (Orchis simia)

Vstavač čtyřtečný (Orchis quadripunctata)

Orchis longicornu

Rudohlávek jehlancovitý (Anacamptis pyramidalis)

Orchis brancifortii

Ostrov není nikterak velký, ale co mě na první pohled mile překvapilo byla zeleň, která byla patrná již z trajektu. Ovšem nikdy nedej na první dojem, což jsem samozřejmě udělal. Když jsme se ubytovali v kempu a vyrazili na vrchol kráteru, zjistil jsem, že většina zeleně jsou eukalypty. To bylo vůbec velmi zajímavé. Před třemi roky jsem byl v Austrálii a když jsme nyní projížděli porosty eukalyptů na Sicílií, nebo jsme se procházeli po ostrově Vulkano, podobnost s australským kontinentem byla až neuvěřitelná. Ostatní zeleň byla tvořena vítečníky (Spartium sp.) a kapradinami. Pro sběr brouků to nebyly příliš vhodné podmínky, ale i tak se mi podařilo nasbírat pár velmi zajímavých druhů. Negativně zde na výskyt drabčíků (Staphylinidae) a střevlíků (Carabidae) působila absence vodních ploch a potoků se sladkou vodou.

Pozoruhodný byl však masový výskyt největší evropské vosy žahalky obrovské (Megascolia maculata). Na některých místech se žahalky doslova rojily a nebylo obtížné pozorovat páření několika samců s jednou samicí, souboje vos o nejlepší místo u paty stromu apod. Žahalky poletovaly opravdu všude. Zajímavostí je, že se larvy žahalek vyvíjejí především v larvách nosorožíků. Říkal jsem si, že při takovém množství žahalek tu musí být nosorožíků spousta, nebo si žahalky pro své larvy našly jiný zdroj potravy? Po krátkém pátrání jsem nakonec nosorožíky objevil. Několik dospělců a larev nosorožíků jsem našel u paty suchého stromu. Společně s nimi se mi podařilo na stejném místě vyhrabat i dospělou samici žahalky, která se zahrabávala do země a hledala pravděpodobně larvu nosorožíka.

Při patě starého eukalyptu jsem objevil zbytky kusadel velkého střevlíka rodu Scarites. Tito brouci si hloubí chodby v písku a najít je není snadné. Když jsem našel zbytky, řekl jsem si, že tu určitě budou někde poblíž i živí brouci. Netrvalo dlouho a z písku u stromu jsem vyhrabal krásný exemplář střevlíka rodu Scarites. Měřil téměř tři centimetry a zdobila ho obrovská kusadla. Velkých brouků bylo na Vulkanu celkově velmi málo. Nejvíce zde bylo drobnějších potemníků, mandelinek a nosatců. Občas se na bodláku objevil kozlíček r. Agapanthia a větvičky vítečníků (Spartium sp.) nesly známky po požercích tesaříka Deilus fugax. Několik těchto brouků se mi podařilo najít a vyfotografovat.

Vstavač trojzubý (Orchis tridentata)

Ophrys bertolonii

Tořič žlutý (Ophrys lutea)

foto#381

Ophrys tenthredinifera

Ophrys lacaitae

Serapias vomeracea

Serapias parviflora

Velmi zajímavý byl výstup na okraj kráteru na ostrově Vulkano. Na stranách kráteru je řada fumarol ze kterých uniká pára a všude je cítit sirovodík. Na některých místech, kde sirovodík unikal pod tlakem a za vysoké teploty, se vytvořily krásné krystalky síry. "Nejlepší krystaly jsou prý dole v kráteru" ozývalo se z hloučku zkušených geologů a tak se pár odvážlivců vrhlo až do samotného středu kráteru. A skutečně, některé krystaly byly opravdu úžasné. Teplota zde byla vysoká a sebrat nějaký ten kousek síry chtělo odvahu a azbestové ruce. Nakonec jsem si jeden vzorek domů přeci jen odnesl. Drobné krystalky se však velmi rychle rozpadávaly a tak jsem si odnesl aspoň kus "žlutého kamene".

Ophrys bertolonii

Ophrys garganica

Tořič hnědý (Ophrys fusca)

Ophrys incubacea

Ophrys oxyrrhynchos